Nejistá šance v Barmě

Padesátimilionová Barma se otevírá. Vojenská junta se loni přetransformovala na republiku, disidentka Au Schan Su Ťij byla propuštěna z domácího vězení a zvolena do parlamentu. USA a Evropská unie v uplynulých měsících uvolnily ekonomické sankce a Česká republika chce být u podnikatelského a investičního boomu, který je za dveřmi.

Začít s vybavením do zdravotnictví je správná volba. Čeští podnikatelé mají co nabídnout a Barmě, tamní společnosti, to může pomoci. S většími a dlouhodobějšími obchody a investicemi, jako byla například česká účast při obnově barmské železniční infrastruktury, je to však už problematičtější. Z několika důvodů, které shodně vyplývají z toho, že ač v jiném kabátě, zemi stále spravuje stejná politická reprezentace, z uniforem do civilu čerstvě převlečená vojenská nomenklatura.

Barmě bude ještě dlouho scházet průhledné podnikatelské prostředí, v němž byste přinejmenším věděli, s kterým z vysokých důstojníků bývalé junty máte tu čest.

Uvolnění se zatím děje v přísně určených mezích, z politických důvodů jsou ve vězení stále stovky lidí a centrální vláda stále vede ozbrojenou válku proti etnickým menšinám.

Jak napsal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg po své nedávné návštěvě v Barmě v článku pro Washington Post, bude ještě trvat, než se v této zemi prosadí "myšlenka svobody, vláda práva a demokracie".

Export a investice jsou důležité. Ale Česko, kde si pamatujeme svěrací kazajku minulého režimu, by pro své komerční zájmy nemělo přehlížet vše ostatní. Český stát by měl zvažovat, koho by ekonomickou spoluprací v Barmě vlastně podpořil. Zda bývalé důstojníky a jejich představy o demokracii, nebo už opravdu svobodně se rozvíjející zem a její společnost.