Svět objevuje novou Barmu. Ona musí najít samu sebe

Reportáž

Fotogalerie Poloprázdnými ulicemi Rangúnu křižuje vrzající taxík se šesti cestujícími. Sedmý je řidič. Zmatený domorodec s nulovou znalostí angličtiny řeší neřešitelné: dovézt Čechy, jež nabral, na jakékoli tržiště. Naději, že se mu to podaří, tlačí ke zdi tma a déšť. Zhruba po půlhodině hází výprava původní plán za hlavu a dává nový pokyn: hospoda.

Barma
31.7.2012 12:14   |  

„Jistě pane, ano pane, samozřejmě pane,“ odpovídá o chvíli později na dotazy nově příchozích a zároveň jediných hostů majitel thajské restaurace. U dveří opodál si cizince prohlížejí dvě děvčata, podle úboru součást rodiny a personál. Do papundeklové střechy buší monzunový liják. Jídlo je čerstvé a chutné, pivo studené.

Cestou k toaletám sedí před televizí skupinka -náctiletých dívek a ukazuje cestu. O smyslu jejich přítomnosti není třeba pochybovat. Největší a dnes už bývalé hlavní město Barmy právě rozevřelo svou noční náruč.

Růže od Havla

Republika Myanmarský svaz, zkráceně Myanmar, má za sebou rušných osmnáct měsíců. Padesátimilionový stát, který léta ovládala a vysávala vojenská junta, je od loňského března prezidentskou republikou. Zákonodárnou moc má v rukou dvoukomorový parlament, do poslanecké lavice usedla nositelka Nobelovy ceny za mír, disidentka a vítězka dubnových doplňovacích voleb Do Aun Schan Su Ťij.

Výkonná moc náleží třicetičlenné vládě, obě instituce sídlí v nové metropoli Neipyijto ve středu federace. Na letištích přistávají delegace z celého světa přivážející politickou podporu – v polovině července si tuto příležitost, včetně setkání se Su Ťij a předání růže z odkazu Václava Havla, nenechal ujít český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.

Vedle politiků, popřípadě za nimi, se srocují podnikatelé. Políčeno mají na podmořská ložiska zemního plynu a ropy, teakové dřevo a kaučuk, mimořádně úrodnou půdu, nefrity, rubíny a safíry, stejně jako na investiční šance při budování dopravní a informační infrastruktury nebo drobných průmyslových základen.

„Barma je považována za velmi perspektivní oblast, může za to její strategická poloha, přírodní bohatství, početná a levČekání ná pracovní síla,“ vypočítává vedoucí obchodně ekonomického úseku českého velvyslanectví v Bangkoku Milan Hupcej.

Nejsilnější hráči už dorazili. „Od listopadu přijely mise ze Spojených států, Velké Británie, Francie, Polska, Japonska, Jižní Koreje nebo Austrálie. Velký zájem projevují Thajsko, Indie a Čína. Po dubnovém zrušení sankcí Evropské unie přišly nadnárodní korporace jako Coca-Cola. O boomu svědčí přeplněná letadla a dlouho dopředu zamluvené hotely,“ dodává Hupcej.

Pod lákavou slupkou pokračují etnické nepokoje. Nespokojeni jsou především Karenové na hranicích s Thajskem, kteří volají po samostatnosti. Proti byla a je barmská armáda. Oficiálně panuje příměří podepsané na konci loňského a začátkem letošního roku. „Samozřejmě se to může zvrtnout, taková pravděpodobnost vždycky existuje. Naděje, že mír vydrží, je ovšem veliká,“ doufá Schwarzenberg.

Když už, tak už...

V apartmánovém komplexu Thingaha se rojí komáři, z louží skřehotají žáby. Světla auta, která po setkání s českou výpravou odvezla zpět do civilizace Su Ťij, zmizela v dáli. Za obzorem se dá tušit Neipyijto.

Oficiálně Královské město, pojmenované podle gigantických soch místních králů. Od roku 2006 je to domov 900 tisíc lidí a obří staveniště bez obchodů a restaurací. Sídlo parlamentu a vlády. Hotovo má být ještě v letošním roce.
V praxi bizarnost, která má obdobu snad jen v Severní Koreji.

Už rozlehlé, nicméně pusté mezinárodní letiště s deseti terminály napovídá, že něco není v pořádku. Přemístění z něj po jedné z nových silnic, postavených údajně za čínské peníze rukama barmských vojáků za vydatné pomoci vězňů, připomíná poskakování po betonových pražcích, známé svého času z ježdění po „Hilterově dálnici“ u Berlína. Vozovku lemuje zeleň, na ní se činí bosé pomocné síly s klacíky v rukou. „Opracovávají“ vysazené keře.

Za jízdními pruhy, rozlitými do počtu jedenáct v každém směru, se rýsují policejní zátarasy. Za nimi mosty přes říční kanál. Za ním umělý ostrov. Na něm paláce, v něm bunkry. Velikášství si podalo ruce s nedobytností.

Čekání na zákon

S Myanmarským svazem, který patří mezi nejchudší adresy na zeměkouli, pojí Českou republiku desítky let staré dohody o letecké dopravě, obchodní výměně a ekonomické spolupráci. Českou stopu představuje sedm podniků: pivovar a koželužna v Mandalay, cukrovar Zeyawaddy, tepelná elektrárna a pneumatikárna v Thatonu, závody na výstavbu traktorů a výrobu vstřikovacích čerpadel Malun.

Za tuto pomoc Barmánci Čechům dodnes dluží, pohledávka činí zhruba čtvrt milionu korun z původního závazku 44 milionů amerických dolarů. Zprostředkovatelem splátek, stejně jako řady jiných transakcí, je společnost Transakta Myanmar.

„Jednáme se státním a soukromým sektorem, pracujeme na provizní bázi. Získáváme zakázky pro české i cizí firmy, nabízíme je do veřejných soutěží. Pozornost se soustředí na náhradní díly pro stroje a zařízení dodaná z dob socialismu či na součásti pro výrobu obráběcích strojů. Zařizujeme také vývoz luštěnin,“ líčí Pavel Čihák, dlouholetý zástupce Transakty a znalec poměrů.

Investorům, navzdory vlně zahraničních misí a postupnému opadávání postihů za porušování lidských práv, přesto radí počkat. „Chybí podpis a prováděcí předpisy pro už schválený zákon o podpoře, ochraně a transparentnosti investic,“ říká Čihák. Na tahu je prezident a příslušní úředníci.

Skryté proudy

Z temně zelené džungle, kterou bylo Neipyijto před deseti lety, vane vítr. Tyrkysové fontány chrlí sloupce vody. V ohromném sále, s dominantou zlatého trůnu a pod svitem křišťálového lustru, sedí dva muži. Vpravo Thein Sein, expremiér a prezident, vlevo šéf české diplomacie Schwarzenberg. Křesla obou pánů dělí několik metrů, akustika zahlušuje, špatný tlumočník nestíhá.

„Je to klíčová postava reforem,“ ocenil protějšek host z Evropy. „Mluvil ve frázích a byl nudný,“ nebral si naopak servítky jiný očitý svědek setkání. „Je to šašek, parlament si svou prosadí,“ utrousil o pár hodin dříve na Thein Seinovu adresu Thura Shwe Mann, první muž dolní komory.


Čtěte také:

Barma hledá zahraniční investory

Češi ve Zlaté pagodě. A nejen tam…

Igor Záruba: Barma je příležitostí pro souhru ministrů


Úsměvné netaktnosti ukazují, že svazová republika Myanmar má před sebou dlouhou cestu. Od diktatury k demokracii, z bezvýznamnosti k prosperitě. Tak rychle, jako jdou nahoru ceny ubytování v hotelech, to určitě nepůjde. Evropa včetně Česka a další jsou od toho, aby pomohli. Penězi, kontakty, humanitárně. Praha dokonce zvažuje, že zřídí v Rangúnu pobočku thajského zastupitelského úřadu.

Skryté proudy však není radno podceňovat. Generálové sice odevzdali moc, ale jen formálně, ne fakticky. Region je navíc důležitý pro Čínu, a ta se svých plánů nevzdává. Pokud se neprosadí politicky, zkusí to ekonomicky.

Neipyijto je mementem. Sen o věčné slávě může skončit pádem do zapomnění. V případě Barmy by šlo o lepší scénář z několika špatných.

Od našeho zpravodaje

Autor článku: Igor Záruba

Komentáře

Čtěte také

Zemanova výhra podle analytika českou ekonomikou nepohne

Zemanova výhra podle analytika českou ekonomikou nepohne

Zvolení Miloše Zemana českým prezidentem výrazně neovlivní vývoj české ekonomiky. Ekonomové vítají zejména konec euronegativismu na Pražském hradě, obavy naopak mají z jeho… více

Komerční prezentace

Další weby mladé fronty