Je Barma připravena na demokratické změny?

Co se změní v Barmě po volbách? foto:archiv ČvT

Tereza Grünvaldová | 20.04.2004

Ještě před necelým rokem si nikdo nepomyslel, že Barma (Myanmar) se stane předsednickou zemí sdružení ASEAN v roce 2014 a v hlavním městě Neipyijto se bude střídat jedna zahraniční delegace za druhou. Za poslední dva měsíce se v zemi odehrálo několik důležitých událostí, kterémohou být „jiskřičkami naděje“ na cestě k demokratizaci celé země. I přes některé prodemokratické kroky, které vláda v těchto dnech uskutečnila, patří tato země stále k jednomu z nejstriktnějších vojenských režimů na světě.

Pomalé otevírání po mnoha desetiletích represí

Podle oficiálních údajů OSN z roku 2010 žije v Barmě zhruba 50 milionů obyvatel. Patří k nejchudším zemím na světě a vyznačuje se vysokým počtem etnických skupin, mezi které se například řadí Barmánci, Šanové, Kačjinci, Karenové, Monové, Arakajci a Kajaové. Po několik desítek let byla Barma součástí britské správy, která se podílela na vybudování infrastruktury a samosprávy v zemi. Čtrnáct let poté, co země v roce 1948 získala nezávislost, došlo k vojenskému převratu pod vedením Nei Wina, který se postavil do čela země. Následně byla zrušena platnost ústavy, byl rozpuštěn parlament i vláda, a veškerá zákonodárná i výkonná moc byla vedena Revoluční radou. Od té doby vládne v zemi vojenský režim, který přispívá nejen k prohlubování bídy v zemi, ale zároveň svým represivním způsobem vládnutí potlačuje základní lidská práva a značnou měrou se podílí na dlouhotrvající občanské válce a etnických konfliktech. K největší demonstraci proti režimu došlo v roce 1988, kdy vyvrcholila frustrace obyvatelstva z nesvobody a nedemokratických postupů vlády. Generál Nei Win sice odstoupil ze své funkce, ale vlády se chopila nová vojenská junta a represivní režim tak stále pokračuje. Asi poslední velké protesty se konaly v roce 2007 během „šafránové revoluce“, kdy do ulic vyšly statisíce mnichů, studentů a opozičních politických aktivistů. Během krvavých protestů (brutální zásahy k potlačení protestů přinesly dle OSN 31 mrtvých, některé odhady hovořily až o 150) skončilo ve vězení několik stovek lidí, kteří byli odsouzeni k odnětí svobody k 65 letům, nebo dokonce i k více než 100 letům vězení. Vykonstruované procesy s politickými aktivisty pokračovaly ještě i po protestech.

Velkou pozornost si Barma vysloužila díky posledním událostem, kdy v zemi došlo k některým změnám směrem k otevřenějšímu režimu. Je však třeba si uvědomit, že všechny reformní kroky provádí civilní vláda, která byla ustavena po zmanipulovaných volbách v roce 2010, kdy zvítězila režimní strana USDP (Union Solidarity and Development Party). Avšak díky událostem posledních měsíců má barmská vláda větší šance, že dojde k přílivu zahraničních investic a finančních půjček od mezinárodních organizací.

Největší „prodemokratické“ změny souvisejí zejména s propouštěním politických vězňů - 13. ledna tohoto roku došlo k poslednímu propouštění politických vězňů, kdy se na svobodu dostalo až 272 politických aktivistů včetně prominentních osobností a bojovníků za svobodu, například právě z období protestů v roce 1988 nebo „šafránové revoluce“. Vedle toho přijala barmská vláda některé nové zákony, jejichž cílem bylo zmírnění represivních vládních opatření a zákonů. V prosinci 2011 podepsal barmský prezident zákon, který povoluje zažádat si o souhlas s organizováním protestních akcí v Barmě. Zároveň došlo také ke změně zákona povolující registraci politických stran do voleb. Díky této změně se může nejsilnější opoziční strana Národní liga pro demokracii účastnit nadcházejících doplňkových voleb v dubnu tohoto roku. Předtím tato strana volby bojkotovala, protože podle původního znění zákona o registraci volebních stran musely strany vyřadit z kandidátek kohokoli, kdo byl vězněn. Toto nařízení diskriminovalo celou řadu politických aktivistů za svobodu včetně nejznámější Barmánky Aun Schan Su Ťij. Zároveň oficiální vláda ustanovila Mírovou komisi, jejímž úkolem je vyjednávat s etnickými organizacemi o ukončení válečných konfliktů, které se odehrávají zejména v pohraničních oblastech jako v Kačjinském, Karenském nebo Šanském státě. Výsledkem například bylo uzavření dohody o příměří s Karenským národním svazem v polovině ledna 2012.

Barma jako součást americké strategie v jihovýchodní Asii?

A jak na tyto události posledních týdnů reaguje západní svět včetně Spojených států amerických a Evropské unie? Všechpráce tyto kroky našly svůj ohlas u západních států, zejména vzbudily pozornost Spojených států amerických. Angažovanost Spojených států amerických, podpořená návštěvou ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonové v Barmě, může být považována za součást širší strategie v jihovýchodní Asii, a zejména jako protipól čínských zájmů a také vojenské spoluse Severní Koreou. Také další státy, zejména Evropská unie, kvitují prodemokratické reformní kroky barmského režimu. Byly přijaty závěry Rady pro zahraniční záležitosti z 23. ledna 2012, která prosadila pozastavení zákazu udělování víz hlavním představitelům režimu do zemí Evropské unie. Současně se mluví o možnosti úplného zrušení sankcí Evropské unie vůči Barmě. Toto nařízení se bude schvalovat v dubnu letošního roku. Obchodní restrikce doposud zrušila norská vláda, stejně tak došlo k uvolnění sankcí ze strany Austrálie, zejména v souvislosti s vízovou povinností a finančními záležitostmi.

I přes některé výše zmíněné proreformní změny je diskuse ohledně zrušení sankcí ze strany Evropské unie, ale i Spojených států amerických a jiných západních zemí předčasná. O zrušení nebo pozastavení sankcí vůči Barmě bude Evropská unie vyjednávat v dubnu v rámci společné pozice EU (Společná pozice Evropské unie vůči Myanmaru), byť k rozhodnutí dojde již dříve před konáním dubnové Rady pro zahraniční záležitosti. Společná pozice států EU zavazuje všechny členy sankcemi především v oblastech obchodních vztahů, spolupráce ve vojenské oblasti, nebo vývozu vojenského materiálu. Na základě závěrů z posledního zasedání ministrů zahraničních věcí většina členských států Evropské unie zvažuje pozastavení, či dokonce zrušení sankcí. Mezi největší zastánce zrušení sankcí patří velké evropské země jako Německo, Itálie a Francie a nově se připojila i Velká Británie, která vždy byla spíše na straně odpůrců barmského vojenského režimu. Česká republika zůstává i nadále spíše v opozici vůči uvolňování sankcí a restrikcí, zejména vzhledem ke skutečné situaci v zemi, která není zdaleka taková, jak by se mohlo zdát ze stránek zahraničních deníků. Asi nejdůležitějším krokem v tuto chvíli by mělo být přijetí jasných kritérií, jež by sloužila jako měřítka opravdového pokroku demokratizace barmského politického systému. Tato kritéria by pomohla vymezit oblasti nevyhnutelné pro změnu politického systému, který by měl fungovat na principech dodržování základních lidských práv a svobod.

Bezpodmíny nečné zcela jistě je propuštění všech politických vězňů, kterých je stále ještě v barmských vězeních 918 (podle oficiálních údajů Asociace na podporu politických vězňů, AAPP). Během minulého propouštění došlo pouze k podmínečnému propouštění, což znamená, že podle článku 401 (3) trestního zákoníku bude možné politickým vězňům obnovit jejich tresty, pokud budou v budoucnu zatčeni. Druhým důležitým problémem je ukončení bojů s etnickými menšinami, k nimž dochází i přes uzavřená příměří. Další klíčovou problematickou oblastí je platná legislativa a ústava, která potírá základní lidská práva a omezuje svobodu občanů. Jedná se například o zákon omezující svobodu sdružování (Unlawful Association Act), na jehož základě může skončit ve vězení kdokoli s vazbami na „ilegální“ opoziční organizace, nebo zákon umožňující vojenskému režimu uplatnit opatření k potlačení protirežimních nepokojů (Emergency Provision Act). Platných restriktivních zákonů je celá řada. Bohužel se také ukazuje, že nové návrhy zákonů nejsou z hlediska demokratických principů ideální. Dochází stále například k cenzuře mediálních a televizních výstupů navzdory tomu, že v současnosti probíhá finalizace nového mediálního zákona, který by se měl zaměřovat jen na tištěná média.

Evropská unie mezi sankcemi a podporou občanské společnosti

Postoj Evropské unie vůči Barmě se může zdát rozporuplný zejména proto, že EU na jednu stranu ukvapeně zvažuje zrušení sankcí a na druhou stranu se některými svými aktivitami snaží podporovat občanskou společnost a lidská práva ve světě. Je zapotřebí si uvědomit, že proreformní kroky barmské vlády nejsou nezvratné. Asi první velkou událostí, která ukáže pokrok v Barmě ve skutečném světle, budou nadcházející dubnové doplňkové volby. Během voleb půjde sice jenom o 48 mandátů, což v 664členném parlamentu nebude mít zásadní vliv na změnu poměru sil, na druhou stranu mohou prokázat připravenost Barmy na budoucnost své demokracie. Tyto volby by měly být zkouškou na parlametní volby do obou komor, které se uskuteční v roce 2015.

***
O autorovi| Tereza Grünvaldová, Tereza Grünwaldová vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na FSV Univerzity Karlovy, kde působí nadále v doktorském programu. Pracuje ve společnosti Člověk v tísni, kde působí v oddělení zabývajícím se barmskými projekty. tereza.grunvaldova@clovekvtisni.cz