Barma na cestě ke svobodě: Zrušení cenzury

Média v BarměFoto:  ČTK/AP, Khin Maung Win

Barma udělala důležitý krok k dlouhé cestě za svobodou. Místní novináři, publicisté a spisovatelé už nebudou muset své články a psaná díla předkládat státnímu cenzurnímu úřadu, jak tomu bylo bezmála 50 let, kdy se u moci střídala vojenská junta s barmskými socialisty.

V Barmě vládl desítky let vojenský režim. Od roku 2011 je u moci formálně civilní vláda pod vedením prezidenta Theina Seina. Od té doby v zemi pomalu nastartoval reformní proces v podobě propouštění politických vězňů a hlavně nezbytných ekonomických reforem. Letos v dubnu se v zemi uskutečnily doplňovací volby do parlamentu, kterých se mohly zúčastnit i opoziční strany. Tou hlavní je Národní liga pro demokracii vedená nositelkou Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij. Dohromady má však opozice méně než 20 % mandátů. 

Cenzura byla doposud v Barmě všude, kontrolovaly se například i obsahy napsaných pohádek pro děti. Na otázky odpovídal koordinátor koordinátor barmských projektů při Člověku v tísni Scott Hudson. 

Jak moc je to dobrá zpráva?
Myslím, že je to podobné jako s celým reformním procesem v tuto chvíli. Jde o zprávu, ze které máme radost, ale je to spíš začátek něčeho než konec. Zatím nemáme moc informací. Vzniká nový mediální zákon, ale ještě nebyl předložen veřejnosti ani samotným novinářům. Ví se pouze v obrysech, jaké kapitoly bude obsahovat. Změnilo se tedy to, že lidé můžou publikovat svobodněji. 

Aun Schan Su ŤijFoto:  ČTK/AP, Markus Schreiber

A co to konkrétně znamená?
V podstatě nebudou muset odevzdávat své texty předem ke schválení. Ale každý novinář, který kdy v Barmě publikoval, hodně spoléhá na autocenzuru. Novináři vědí, které hranice už nepřekračovat, jsou si vědomi, když nějaké překračují záměrně. Není zatím jisté, co změna přinese, ale je to určitě krok správným směrem. 

Proč k této změně došlo právě teď?
To, že NLD na jaře dostala parlamentní křesla, která si nárokovala, je podle mě jedním z výrazných důkazů, že se věci mění. Tahle strana byla řadu let nelegální, Su Ťij byla největší hrozbou pro režim... Na druhou stranu, vláda viděla v dalších zemích, že mít legalizovanou opozici může být při transformaci vlastně velmi výhodné. Část těch změn souvisí právě s tím, že teď s existující legalizovanou opozicí už vláda nemá pod kontrolou úplně všechno. Ale z větší části za to podle mě můžou koordinované protesty veřejnosti. Zrovna minulý týden, než vláda zveřejnila tyto zprávy o cenzuře, oznámila, že místo kontrolního tiskového úřadu vznikne tisková rada s 20 členy. Ale zase – neoslovili jediného novináře, nezávislý, občanský subjekt... To okamžitě spustilo protesty. A myslím, že oznámení o rušení cenzury je reakcí na tyhle události. Vláda se skutečně snaží vymyslet, jak by vylepšila svou prezentaci, své PR. 

Jak se tedy staví obyvatelé k vládě?
Od doby, co začaly reformní procesy, se nekonaly žádné masové protesty. Je tu ochota ke spolupráci – lidé desetiletí trvali na tom, že vláda musí padnout, ale teď říkají, že s ní budou spolupracovat na reformách společnosti. Řada pozitivních kroků vlády byla jakousi záplatou na nějaké předchozí pochybení. Je to čistě má spekulace, ale myslím, že současné kroky kolem cenzury jsou hlavně náhradou za nedotaženou akci s tiskovou radou. Vláda ví, že má u mezinárodního společenství kladné body za nastartované reformy, většina sankcí ze strany USA, Austrálie, EU byla zrušena nebo odložena. Barma čeká na příchod zahraničních investic. Pokud její vláda podobnými činy přesvědčí svět, že má nakročeno k hlubším změnám, pomůže jim to investory přilákat. 

Vraťme se však k samotné cenzuře. Její zrušení má malý háček, kterým jsou směrnice nebo pravidla pro novináře, jak a o čem by měli psát. Bude tedy nějaký zásadní rozdíl v porovnání s předchozí praxí?
Cenzura fungovala na řadě úrovní. Jejími nejviditelnějšími projevy samozřejmě jsou úřad pro kontrolu tisku a zákon o registraci pro publikování z roku 1992. Díky nim má stát všechno pod kontrolou. Poslední rok se poměry trochu uvolňovaly, určité oblasti už se nemusely tak přísně sledovat. Šlo nicméně o velmi nevinné záležitosti – příběhy pro děti, sport, kulturu. Tohle je tedy posun, ovšem zákony, podle nichž se řídí dohlížející orgány a vůbec cenzura, nebyly zrušeny. Stále platí šestnáct pravidel, která by měli všichni novináři dodržovat. Měli by si dávat pozor hlavně na věci, které by mohly ohrozit národní bezpečnost, pověst Barmy a její vlády a tak dále. Může se zrušit kontrolní úřad, ale stále jsou tu pravidla, podle kterých musí novináři některé věci podávat určitým způsobem nebo se jim úplně vyhýbat. 

Hora Popa a její bohové připomínají dávnou barmskou historiiFoto: Jaromír Marek

Směřuje tak celý systém k autocenzuře, která už vlastně fungovala doteď?
Myslím, že autocenzura bude ještě nějakou dobu pokračovat. Abyste dostal licenci k publikování, potřebujete někoho bohatého, aby vás podporoval. A tihle zámožní lidé a firmy bývají obvykle napojení na vládu, na armádu a podobně. Barmánci se do určité míry naučili, jak tuhle hru hrát. Cenzura asi taky úplně nezmizí. Každý je z aktuálního vývoje tak nějak opatrně optimistický ohledně možných změn, ale je ještě příliš brzy na závěry. I když vláda tvrdí: dobře, změníme přístup k médiím, lidi vidí stále pokračující příklady minulé praxe. Noviny přijdou o licenci, protože napíšou něco, co stejně každý ví. Jen se to jaksi nemá tisknout v novinách. 

Nedořešenou otázkou zůstává internet, který vláda přísně monitoruje. Používá k tomu technologie, které odkoukala od svých čínských a ruských kolegů.
Nedá se přesně říct, jak detailně vláda internet kontroluje. Technologicky není těžké monitorovat, na jaké stránky lidé chodí. Obecně se věří, že Barmě stejně jako řadě dalších států pomáhá Čína a jiné země, které dotáhly tyhle technologie k dokonalosti. Ale hlavní věc je, že v Barmě mají pravidelný přístup k internetu pouze 2 % populace. (A zahraniční média jako Hlas Ameriky nebo BBC se navíc v oblasti začínají víc angažovat, někdy dokonce spolupracovat s místními časopisy a tak dál.) Internet je každopádně pro lidi potenciálním zdrojem informací, nemáme důkazy, že by barmská vláda po někom šla jen proto, že si přečetl na webu určitý článek. Pokud něco „závadného“ publikuje, pak ano. Ale i tohle se, zdá se, mění. V lednu byl propuštěn známý politický vězeň, jeden z prvních bloggerů. Mimochodem on je pevně přesvědčen, že ho zavřeli, protože armádní šéfové nevěděli, co je to „blog“. A člověk, který se veřejně označuje jako blogger, jim připadal jako bezpečnostní hrozba. 

Pokud Barma bude pokračovat alespoň formálně v reformním kurzu, který nastavila, mohla by ji díky její strategické poloze a mladému obyvatelstvu čekat zářná hospodářská budoucnost. Nejprve si však musí vyřešit důležitější otázky, a to ty, které se týkají dodržování lidských práv.