Wertyz Report

Eric Draitser

Myanmar se poslední týdny otřásal etnickým násilím – které začalo vznášet pochyby o demokratické budoucnosti země. Sektářské a náboženské krveprolití mezi budhisty Rakhine a muslimskou menšinou známou jako Rohingya vedlo k mezinárodnímu pobouření a k vojenské odpovědi vlády. Tohle násilí, které v regionu není nic nového, ohrožuje reformy, které národ během posledních 12 měsíců učinil.

Když se svět soustředí na jihoasijskou zemi, tak tvar dostává daleko významnější a tajná válka : proxy válka, ve které Spojené státy a jejich spojenci využívají širokou škálu násilných a nenásilných prostředků k zablokování čínských ekonomických investicí a rozvoje v Myanmaru. Musí se to brát od vzestupu Aung San Suu Kyi po současné etnické násilí v Sittwe.

Násilní konflikt a čínské zájmy

Ozbrojené konflikty v Myanmaru přímo odpovídají na velké čínské rozvojové projekty po celé zemi. Dlouhodobé etnické a sektářské konflikty jsou podněcovány mezinárodními silami, které chtějí zemi destabilizovat a uvolnit tak sevření čínských ekonomických zájmů. Neříkám, že konflikty jsou zcela vytvořeny, ale jako v Sýrii a v Libyi a v nespočtu dalších příkladů po celém světě, je problém korporátními médii zamlžován,  čímž je věc manipulována za oponou silami západního imperialismu.

Násilí, které vypuklo mezi skupinami Rakhine a Rohingya, šokovalo celý svět. Z větší perspektivy, té méně emoční, nedávné násilí představuje důležitou geopolitickou funkci pro Spojené státy. Středem násilí bylo město Sittwe, metropole státu Rakhine na severozápadním pobřeží země. Tohle město je centrem jedné z čínských nejdůležitějších mezinárodních investicí, přístavu Sittwee a projektu pro ropovod. Tento projekt. dva ropovody a plynovod, které by spojily Myanmar s čínskou provincií Yunnan a Indickým oceánem, by Číně poskytl pozemní přístup k vývozu energie z Afriky a Středního východu. Kvůli americké námořní dominanci je nezávislost na obchodních dodávkách nedílným aspektem celkové čínské strategie.

Trubky nejsou pro Číňany jediným problémem. Sittwe je místo velkého, Číňany financovaného přístavu, který je kromě počátečního bodu trubek důležitým přístupovým bodem do jihovýchodní Asie a  indického subkontinentu. Dovoz minerálů a dalších nerostných surovin na čínských trh z Afriky a středního východu by byl přes tento přístav (spolu s pákistánským přístavem Gwadar). Z tohoto důvodu je město Sittwe důležité pro čínský ekonomický rozvoj.  A přirozeně, když Sittwe a zbytek státu Rakhine padá do chaosu a mezinárodní komunita se dožaduje nějaké formy intervence, tak přístav, trubky a další projekty nemohou pokračovat podle plánu.

Sittwe a region Rakhine jsou nejsou jediným ohniskem této proxy války proti čínskému ekonomickému rozvoji. Provincie Kachin v severním Myanmaru zažila vlastní násilný konflikt. Kachinští rebelové bojující proti centrální vládě nedávno zesílili svou partyzánskou válku. Rostoucí násilí se považuje za vážnou hrozbu stabilitě regionu a tudíž životaschopnosti a bezpečnosti čínského ropovodu, který před svým koncem v jihozápadní Číně musí vést přes Kachin. Ve skutečnosti, Číňané údajně platí barmské vojáky na severu, aby ve světle nedávného násilí poskytli projektu bezpečnost. Tento fakt naznačuje nejen důležitost projektu, ale také jejich pochopení, že je násilí v regionu mířeno na ně a vládu Myanmaru.

Kromě trubek Číňané velice investovali do několika projektů vodních elektráren, není nic většího nebo ekonomicky významnějšího, než Projekt pro elektrárnu Myitsone, obrovská investice se odhaduje na 4 miliardy dolarů. Elektrárna, která by poskytovala elektřinu zvláště jihozápadě Číny i Myanmaru, je součástí rozvojového plánu Číňanů pro adresování výroby energie, zvláště pro vnitrozemí Číny. Jenže kvůli násilí v regionu a obavám o životní prostředí místních občanů (stejně tak možnosti západní ruky) byl projekt nedávno pozastaven. Peking tohle velice naštvalo,považuje to za další příklad západního zasahování v záležitostech čínského ekonomického rozvoje.

Ozbrojené konflikty po celé zemi pro Číňany vytvořily těžké investiční klima. I přes tohle jsou ale Číňané pořád odhodláni potvrdit svůj vliv. Zůstávají úzkými spojenci vlády, která přes pokusy o sblížení se Spojenými státy a západem tak nějak zůstává motivacím Washingtonu skeptická.

Západní “tichá síla” pro zablokování Číňanů

Člověk by si řekl, jak se Spojené státy různých konfliktů v Myanmaru účastní. Je pravda, že “na zemi nejsou žádní vojáci”, podle toho, co se ví, Washington ani v zemi přímo nezasahuje. Místo toho, stejně jako se spoustou strategicky důležitých regionů na světě, Američané pro své cíle využívají tichou sílu. Jeden nejdůležitější příklad této ukázky moci je formou nevládních organizací operujících uvnitř Myanmaru s penězi od americké vlády. Indii a další státy, které jsou ve sporu s Čínou, vidíme využívat jako kolík pro vypáčení Myanmaru ze sféry čínského vlivu. V Myanmaru není lepší příklad využití tiché síly, než vzestup Aung San Suu Kyi jako mezinárodní superstar.

Nebylo by správné argumentovat, že Aung San Suu Kyi a pro-demokratické hnutí v Myanmaru jsou zcela nástroji západu. Má to zajisté význam a vyvinulo se to ve velkou touhu velké populace pro demokratické reformy a osvobození své země. Intelektuálně nečestné by bylo nepoukázat na očividná spojení mezi politikami amerického ministerstva zahraničí, nevládních organizací (NGO) a pro-demokratického hnutí zastupovaným vítězkou Nobelovy ceny míru a zlatíčka západu Suu Kyi.

Více než deset let byla v zemi aktivní National Endowment for Democracy, předstírala podporu pro-demokratického hnutí. Když zvážíme fakt, že NED a spousta dalších organizací jsou přímo financovány amerických ministerstvem zahraničí, tak je logické a správné vyvodit, že skupiny získávají peníze a podporu v rámci amerických zájmů. Tento týden jsme viděli, jak  Suu Kyi učinila své veřejné poznámky varující před investicemi čínských firem, zatímco podporovala dohody se západními ropnými společnostmi jako třeba Chevron a Total.  Tohle je hlavní příklad toho, jak Suu Kyi a její podpůrci zastupují zájmy Spojených států a obyvatel Myanmaru.

Za Suu Kyi a jejím politickém vlivu v zemi má National Endowment for Democracy v zemi silné kořeny, pomáhala vytvořit debatu financováním desítek “vzdělávacích institucí”; tyto instituce podléhají americkým zájmům v zemi. NED pro popsání svých aktivit využívá nevinné fráze jako “svoboda informací”, “transparentnost”, a “posilování NGO.”  Neříkám, že jsou všechny tyto iniciativy špatné. Některé z nich pomáhají zmocnit místní lid nebo pomoct zviditelnit důležité problémy. Celkový pohled na zapojení zobrazuje nejen zájem o budoucnost Myanmaru, ale také aktivní účast ve vytváření další generaci lídrů, kteří se budou zhlížet ke Spojeným státům.

Je důležité říct, že NED byla v regionu Rakhine aktivní už několik let, pracovala přímo s populací zapojenou v tomto konfliktu. Ve zprávě z roku 2006, která byla NED financovaná, jasně vidíme způsob, jakým Spojené státy využívají lidská práva a práva dětí k podkopání a k rozvrácení vlády. Tohle by nemělo být bráno jako náznak, že je etnická menšina bezvýznamná, nebo že jejich boj nemá význam. Nicméně ale je lehké ukázat způsob, jak se Spojené státy pod záštitou lidských práv a dětí dokáží usadit v zemi a v jejich institucích.

Když Myanmar prochází změnu k otevřenější, demokratické společnosti, otvírá se hrozbám a plodům mezinárodní účasti. Zatímco má země příležitost usadit se a lidem přinést ekonomické a sociální výhody, tak riskuje, že se stane součástí globální strategie Spojených států pro zkrocení Číny a pro zabránění její ekonomické expanze.  A jak geografické umístění Myanmaru naznačuje, země je v centru geopolitické a ekonomické proxy války. Vládnoucí imperialistická třída západu se zoufale šplhá k moci v nadějích, že svou hegemonii rozšíří do další země, když se Čína snaží status supervelmoci získat také.  Pro Myanmar by tohle mohla být ekonomická výhoda: šance pro bohatství a prosperitu lidí, kteří 3 století trpěli pod škrcením imperialistické dominance. Stejně důležité také je, že v následujících letech bude učiněno rozhodnutí, které bude mít dopady a budoucnost Myanmaru.

http://www.boilingfrogspost.com/2012/06/20/a-new-front-myanmars-role-in-the-geopolitics-of-empire/