Peníze ve dvacátém století získaly obrovský význam a vnutily nám uniformovanou vizi úspěchu. Kdo dnes nemá velký dům, nejezdí drahým autem a nevydělává statisíce, není z hlediska společnosti úspěšný člověk. A jelikož lidé odjakživa po uznání a bohatství touží, ženou se za tímto povrchním cílem a nevnímají, že pravé bohatství není pouze o materiálních věcech.
S růstem společenského postavení člověka a jeho majetku mu přibývají také další, méně příjemné věci. Pokud bych je měl jmenovat, uvedl bych tyto:
Očekávání: Společně s úspěchem rostou také očekávání společnosti. Aby si člověk udržel nálepku úspěšného, musí jezdit drahým autem, bydlet v luxusním domě, nosit švýcarské hodinky, cestovat na exotická místa, mít děti na prestižní škole, hrát golf… Jistě si říkáte, že přesně tak byste chtěli žít. Ale není to hloupost? Lidé mají přeci různé potřeby. Od “úspěšných” se však toto očekává.
Zodpovědnost: S velkým majetkem jsou spojené také starosti. Zodpovědnost za údržbu nemovitostí, chod firmy, zaměstnance, přání zákazníků, splácení hypoték, úvěrů a leasingů… To vše jsou věci, které zvyšují stres a snižují spokojenost.
Výdaje: Tou největší zodpovědností, která je tvořena výše uvedenými, jsou výdaje. Člověk je nucen vydělávat tolik, aby si udržel svůj životní styl a jeho „úspěch“ se nezbortil jako domeček z karet. Často se přitom stává, že všechno své úsilí věnuje této snaze a na to, co by chtěl opravdu dělat, už mu nezbývá čas. A právě tehdy je chudý člověk bohatším.
Závislost: Možná si teď říkáte, že kdyby vám došli peníze, svou životní úroveň snížíte. Ale skutečností je, že věci (ač jste je dřív nepotřebovali) ve vás vyvolají závislost. Představte si následující: Zbavíte se bavoráka, pořídíte si favorit. Prodáte dům, přestěhujete se na sídliště. Zahodíte iPhone a koupíte starou Nokii. Nechtělo by se vám, že? I kdyby vás tížili dluhy, a před lety na sídlišti jste se cítili mnohem lépe, většina z vás by do toho néšla.
Osobně mi hrozně dlouho trvalo, néž jsem k podobným závěrům došel. Vždycky jsem byl „komerční“ člověk a o zarytých odpůrcích komerce si stále myslím své. Miloval jsem drahé věci a pokaždé musel mít to nejlepší. V poslední době ale zjišťuji, že to není správná cesta. Peníze a věci štěstí nepřináší. Naopak je utratíte za blbosti a ponoříte se do nejistoty z nedostatku.
Nechci vás přesvědčovat, abyste nekupovali to, po čem toužíte. Sám jsem nikdy nechápal, proč si mnoho boháčů drahé věci nekupuje. Vždyť koupě nablýskaného sporťáku jim nijak neublíží. Až nedávno mi to docvaklo. Nekupují je ze stejného důvodu, jako já nekupuji omalovánky. Zkrátka je nepotřebují. To je vše.
Toužíte-li po věcech, pořiďte si je. Je to o postoji a změně mysli. Máte-li pocit, že bez těch věcí nebudete šťastní, nemá cenu si je odříkat. Teprve až zjistíte, že je k životu nepotřebujete, přestanete za ně utrácet.
Sám zatím s pokušením kupovat zbytečné věci bojuji. Ale myslím, že jsem na dobré cestě.
Bonus na konec: Na závěr bych se s vámi chtěl podělit o video, které sice souvisí s článkem spíše okrajově, ale velmi pěkně ukazuje, že šťastní můžeme být v jakékoliv situaci. (České titulky zapnete pomocí ‘view subtitles’.)
Peníze ve dvacátém století získaly obrovský význam a vnutily nám uniformovanou vizi úspěchu. Kdo dnes nemá velký dům, nejezdí drahým autem a nevydělává statisíce, není z hlediska společnosti úspěšný člověk. A jelikož lidé odjakživa po uznání a bohatství touží, ženou se za tímto povrchním cílem a nevnímají, že pravé bohatství není pouze o materiálních věcech.
S růstem společenského postavení člověka a jeho majetku mu přibývají také další, méně příjemné věci. Pokud bych je měl jmenovat, uvedl bych tyto:
Očekávání: Společně s úspěchem rostou také očekávání společnosti. Aby si člověk udržel nálepku úspěšného, musí jezdit drahým autem, bydlet v luxusním domě, nosit švýcarské hodinky, cestovat na exotická místa, mít děti na prestižní škole, hrát golf… Jistě si říkáte, že přesně tak byste chtěli žít. Ale není to hloupost? Lidé mají přeci různé potřeby. Od „úspěšných“ se však toto očekává.
Zodpovědnost: S velkým majetkem jsou spojené také starosti. Zodpovědnost za údržbu nemovitostí, chod firmy, zaměstnance, přání zákazníků, splácení hypoték, úvěrů a leasingů… To vše jsou věci, které zvyšují stres a snižují spokojenost.
Výdaje: Tou největší zodpovědností, která je tvořena výše uvedenými, jsou výdaje. Člověk je nucen vydělávat tolik, aby si udržel svůj životní styl a jeho „úspěch“ se nezbortil jako domeček z karet. Často se přitom stává, že všechno své úsilí věnuje této snaze a na to, co by chtěl opravdu dělat, už mu nezbývá čas. A právě tehdy je chudý člověk bohatším.
Závislost: Možná si teď říkáte, že kdyby vám došli peníze, svou životní úroveň snížíte. Ale skutečností je, že věci (ač jste je dřív nepotřebovali) ve vás vyvolají závislost. Představte si následující: Zbavíte se bavoráka, pořídíte si favorit. Prodáte dům, přestěhujete se na sídliště. Zahodíte iPhone a koupíte starou Nokii. Nechtělo by se vám, že? I kdyby vás tížili dluhy, a před lety na sídlišti jste se cítili mnohem lépe, většina z vás by do toho nešla.
Osobně mi hrozně dlouho trvalo, než jsem k podobným závěrům došel. Vždycky jsem byl „komerční“ člověk a o zarytých odpůrcích komerce si stále myslím své. Miloval jsem drahé věci a pokaždé musel mít to nejlepší. V poslední době ale zjišťuji, že to není správná cesta. Peníze a věci štěstí nepřináší. Naopak je utratíte za blbosti a ponoříte se do nejistoty z nedostatku.
Nechci vás přesvědčovat, abyste nekupovali to, po čem toužíte. Sám jsem nikdy nechápal, proč si mnoho boháčů drahé věci nekupuje. Vždyť koupě nablýskaného sporťáku jim nijak neublíží. Až nedávno mi to docvaklo. Nekupují je ze stejného důvodu, jako já nekupuji omalovánky. Zkrátka je nepotřebují. To je vše.
Toužíte-li po věcech, pořiďte si je. Je to o postoji a změně mysli. Máte-li pocit, že bez těch věcí nebudete šťastní, nemá cenu si je odříkat. Teprve až zjistíte, že je k životu nepotřebujete, přestanete za ně utrácet.
Sám zatím s pokušením kupovat zbytečné věci bojuji. Ale myslím, že jsem na dobré cestě.
Bonus na konec: Na závěr bych se s vámi chtěl podělit o video, které sice souvisí s článkem spíše okrajově, ale velmi pěkně ukazuje, že šťastní můžeme být v jakékoliv situaci. (České titulky zapnete pomocí ‚view subtitles‘.)
Dobré video, děkuji. Dost souvisí s mým článkem ‚Na vrcholu světa‚, kde vlastně říkám podobné věci
PHATE
KSSrp 26, 2010 at 11.47
Upřímně, zdá se mi, že mnoho lidí mluví o penězích, jako o jádru všeho zla, přitom v životě žádné neměli a jsou tím zakomplexovaní. Je hezké zdůraznit, že peníze štěstí nekoupí, ovšem je to jeden z nejdůležitějších aspektů našeho života Bez nich se v dnešním světě člověk neobejde. Chtěl bych vidět někoho bez příjmu šťastnýho. Nezlob se, ale zdá se mi, že nejsi zrovna kompetentní člověk pro to, abys tohle lidem říkal, vzhledem k tomu, že předpokládám nemáš miliardovou zkušenost, jízdy na jachtě atd. Znám spoustu šťastných boháčů. Každý si úspěch měří sám. Dle mého úspěch v životě je pokud jsi šťastný/á a to je pro každého něco jiného – peníze, rodina, zdraví, určitá činnost či práce atd. Jinak s nepříjemnými věcmi souhlasím.
Jistě, ale troufám si tvrdit, že jízdy na jachtě a lítání do práce (budu-li pracovat) vrtulníkem mě šťastným neudělá. Příjmy jsou důležité, je třeba je mít, ale brát je za raison detre – tak, jak to dělá snad většina lidí – je podle mne chyba. Já jsem šťastný s tím co mám (a není to ani jachta ani miliarda v kapse ani nic podobného).
KS: Čekal jsem, že se ozve někdo s tím, že bez příjmu se žít nedá. A já s tím souhlasím. V článku jsem nic o žití bez příjmu nepsal. Peníze jsou bezpochyby pro život potřebné, nepovažuji je za jádro všeho zla a když budu mít miliardy, vůbec se nebudu zlobit… Spíš jsem chtěl poukázat na to, že dnešní společnost důležitost peněz přeceňuje a uplatňuje rovnici: hodně peněz = spokojený život. Což podle mě není pravda.
Nepopírám, že existují šťastní boháči, ale věřím, že procentuálně vzato jich bude stejně jako šťastných chudáků
MahasZář 3, 2010 at 8.52
Penize jsou jen prostredek smeny, samotne jsou jen papirky anebo cisla za obrazovce… V tom videu je to krasne ukazano. Zadna udalost nema z dlouhodobeho hlediska takovy ani pozitivni ani negativni dopad jak se na zacatku domnivame… Takze tvrzeni, ze penize, moc a bohatstvi vas udela stastnymi je proste nepravda. A uz verim, ze budhisticti mnisi jsou stastni , byt z naseho pohledu je jejich zivot nudny, stereotypne opakujici se retezec prace , spanku a cteni a modliteb…
Ohledne pocitu stesti a jeho spoustecu je dobry si treba precist Krale Krysu nebo nejaky knizky od V.E. Frankla… Stastnym te muze ucinit cokoliv, ale je to stupnice… je to vzdycky porovnani s necim co bylo, bude nebo mohlo byt, muze byt… Proto je to relativni, mne se libi pojem psychicka teorie relativity.
Diky za super clanek a jeste lepsi video
zelvajsZář 4, 2010 at 15.26
Důležité akorát je odhadnout, co si za své peníze můžu dovolit. Pokud vydělávám například milion měsíčně, ale moje výdaje jsou 990 tisíc měsíčně, tak je jasné, že jakmile se sníží můj příjem, začnu tyto starosti mít. Pokud mám však minimální výdaje v porovnání se svým příjmem, mohu si tyto zbytečnosti kupovat jak se mi zachce. Vím, že mě potom i dlouhodobější výkyv nijak zvlášť nerozhodí. Nejhorší podle mě je, pokud si na všechno beru půjčky a úvěry, když nemám žádnou jistotu, že to splatím. To je téměř jistota těchto problémů. Najednou nebudu schopen splácet a příjdu o vše. Když bydlím ve své nemovitosti, jezdím ve svém autě, pak si myslím, že to není taková starost, pokud dojdou peníze. Auto mohu odhlásit a nechat stát v garáži (pokud je to opravdu miláček, kterého bych se nevzdal). V domě taky výdaje snížím. A ve finále sice snížím svou úroveň, ale rozhodně ne o tolik, jako kdybych musel všechno prodat (nebo kdyby mi to všechno vzali). Takže já si myslím, že utrácet, ale s rozumem (pokud tu někdo potřebu má a myslím si, že každý po něčem touží).
KaterinaÚno 22, 2012 at 12.57
Já to mám podobně. na rozdíl od mnoha mých spoluobčanů jsem už před dvaceti lety lítala lyžovat vrtulníkem, trávila dovolenou v Ritzu a jedla lanýže. Je dobrý to zažít., což o to,jenže je to všechno tak trochu umělý. Taky to má nevýhodu, že člověk nerozděluje dny na obyčejné a sváteční, ono mít pořád něděli, z toho za chvíli nemáte radost. Když je všeho moc, není to ono, nic vás netěší. takže chodit pěkně do práce, a dopřát si za odměnu.. A pak ten diktát. chodit tak, dělat to…hrát pitomej nudnej golf. Díky. To ale musí jen lidi, co jsou závislí na ostatních, bud´na dalším přísunu peněz, nebo na hodnocení těch pitomců.Východiskem je mít dost vlastních peněz, aby mohl člověk všecny poslat do prdele a dělat, co doopravdy chce, což kupodivu ale není zas tak závratná suma. Pokud teda nechce lítat raketoplánem.Svoboda není až tak drahá, záleží na nárocích.
Ahoj, jmenuju se Pavel Říha a vítám vás na svém blogu. Skrze psaní poznávám sám sebe, žiju přítomností, snažím se být přirozeně produktivní, zbavuji se strachu a zbytečných očekávání.
Hledám jednoduchost a smysl v dnešním uspěchaném, na první pohled mnohdy nesmyslném světě. Hledám vlastní cestu životem a těší mě, když svými články pomáhám najít cestu také vám.
Kromě tohoto blogu sdílím své myšlenky na sociálních sítích (Sledujte můj Facebook, Twitter či Google+), překládám Lea Babautu na zenhabits.cz, studuji vysokou školu a žiju víceméně spokojeným životem.
neber mi moje témata!
Dobré video, děkuji. Dost souvisí s mým článkem ‚Na vrcholu světa‚, kde vlastně říkám podobné věci
PHATE
Upřímně, zdá se mi, že mnoho lidí mluví o penězích, jako o jádru všeho zla, přitom v životě žádné neměli a jsou tím zakomplexovaní. Je hezké zdůraznit, že peníze štěstí nekoupí, ovšem je to jeden z nejdůležitějších aspektů našeho života Bez nich se v dnešním světě člověk neobejde. Chtěl bych vidět někoho bez příjmu šťastnýho. Nezlob se, ale zdá se mi, že nejsi zrovna kompetentní člověk pro to, abys tohle lidem říkal, vzhledem k tomu, že předpokládám nemáš miliardovou zkušenost, jízdy na jachtě atd. Znám spoustu šťastných boháčů. Každý si úspěch měří sám. Dle mého úspěch v životě je pokud jsi šťastný/á a to je pro každého něco jiného – peníze, rodina, zdraví, určitá činnost či práce atd. Jinak s nepříjemnými věcmi souhlasím.
Jistě, ale troufám si tvrdit, že jízdy na jachtě a lítání do práce (budu-li pracovat) vrtulníkem mě šťastným neudělá. Příjmy jsou důležité, je třeba je mít, ale brát je za raison detre – tak, jak to dělá snad většina lidí – je podle mne chyba. Já jsem šťastný s tím co mám (a není to ani jachta ani miliarda v kapse ani nic podobného).
PHATE
KS: Čekal jsem, že se ozve někdo s tím, že bez příjmu se žít nedá. A já s tím souhlasím. V článku jsem nic o žití bez příjmu nepsal. Peníze jsou bezpochyby pro život potřebné, nepovažuji je za jádro všeho zla a když budu mít miliardy, vůbec se nebudu zlobit… Spíš jsem chtěl poukázat na to, že dnešní společnost důležitost peněz přeceňuje a uplatňuje rovnici: hodně peněz = spokojený život. Což podle mě není pravda.
Nepopírám, že existují šťastní boháči, ale věřím, že procentuálně vzato jich bude stejně jako šťastných chudáků
Penize jsou jen prostredek smeny, samotne jsou jen papirky anebo cisla za obrazovce… V tom videu je to krasne ukazano. Zadna udalost nema z dlouhodobeho hlediska takovy ani pozitivni ani negativni dopad jak se na zacatku domnivame… Takze tvrzeni, ze penize, moc a bohatstvi vas udela stastnymi je proste nepravda. A uz verim, ze budhisticti mnisi jsou stastni , byt z naseho pohledu je jejich zivot nudny, stereotypne opakujici se retezec prace , spanku a cteni a modliteb…
Ohledne pocitu stesti a jeho spoustecu je dobry si treba precist Krale Krysu nebo nejaky knizky od V.E. Frankla… Stastnym te muze ucinit cokoliv, ale je to stupnice… je to vzdycky porovnani s necim co bylo, bude nebo mohlo byt, muze byt… Proto je to relativni, mne se libi pojem psychicka teorie relativity.
Diky za super clanek a jeste lepsi video
Důležité akorát je odhadnout, co si za své peníze můžu dovolit. Pokud vydělávám například milion měsíčně, ale moje výdaje jsou 990 tisíc měsíčně, tak je jasné, že jakmile se sníží můj příjem, začnu tyto starosti mít. Pokud mám však minimální výdaje v porovnání se svým příjmem, mohu si tyto zbytečnosti kupovat jak se mi zachce. Vím, že mě potom i dlouhodobější výkyv nijak zvlášť nerozhodí. Nejhorší podle mě je, pokud si na všechno beru půjčky a úvěry, když nemám žádnou jistotu, že to splatím. To je téměř jistota těchto problémů. Najednou nebudu schopen splácet a příjdu o vše. Když bydlím ve své nemovitosti, jezdím ve svém autě, pak si myslím, že to není taková starost, pokud dojdou peníze. Auto mohu odhlásit a nechat stát v garáži (pokud je to opravdu miláček, kterého bych se nevzdal). V domě taky výdaje snížím. A ve finále sice snížím svou úroveň, ale rozhodně ne o tolik, jako kdybych musel všechno prodat (nebo kdyby mi to všechno vzali). Takže já si myslím, že utrácet, ale s rozumem (pokud tu někdo potřebu má a myslím si, že každý po něčem touží).
Já to mám podobně. na rozdíl od mnoha mých spoluobčanů jsem už před dvaceti lety lítala lyžovat vrtulníkem, trávila dovolenou v Ritzu a jedla lanýže. Je dobrý to zažít., což o to,jenže je to všechno tak trochu umělý. Taky to má nevýhodu, že člověk nerozděluje dny na obyčejné a sváteční, ono mít pořád něděli, z toho za chvíli nemáte radost. Když je všeho moc, není to ono, nic vás netěší. takže chodit pěkně do práce, a dopřát si za odměnu.. A pak ten diktát. chodit tak, dělat to…hrát pitomej nudnej golf. Díky. To ale musí jen lidi, co jsou závislí na ostatních, bud´na dalším přísunu peněz, nebo na hodnocení těch pitomců.Východiskem je mít dost vlastních peněz, aby mohl člověk všecny poslat do prdele a dělat, co doopravdy chce, což kupodivu ale není zas tak závratná suma. Pokud teda nechce lítat raketoplánem.Svoboda není až tak drahá, záleží na nárocích.